Absolventka
Pamatuji si, když jsem přišla na ISO poprvé, bylo to 20.1.2005 na den otevřených dveří a tenkrát to byla jen malá budova na Ostrčilově ulici o dvou třídách...
V příspěvcích Humans of ISO už se objevila multikulturnost, kvalita výuky a otevření nových obzorů pro budoucnost. Já svým příběhem přidám další, zatím nezmíněnou hodnotu školy, a tou je přijetí.
Celý svůj život jsem byl jiný a často odsuzovaný. I když jsem o tom vlastně nikdy nemluvil, spolu se základní školou jsem si prošel nejtěžším obdobím vůbec. To se ale příchodem na ISO změnilo. V prostředí, kde být jiný je úplně normální, jsem konečně cítil, že někam opravdu patřím. Vada, která mě dlouhou dobu tížila a kterou jsem se snažil schovat před celým světem, najednou nebyla vadou a spolu s lidmi okolo mě jsem se konečně dokázal přijmout i já samotný. To nejdůležitější, co mi ISO dalo, je pocit bezpečí, který jsem předtím neznal; to nejdůležitější, co mi ISO ukázalo, je, že rozdílnost je to nejcennější, co máme, ať už jde o pohlaví, barvu pleti nebo sexuální orientaci. Díky tomu jsem nejen našel skvělé přátele pro život, ale našel jsem sám sebe.
Pamatuji si, když jsem přišla na ISO poprvé, bylo to 20.1.2005 na den otevřených dveří a tenkrát to byla jen malá budova na Ostrčilově ulici o dvou třídách...
Pocházím z Ostravy a více či méně zde žiji doposud celý svůj život. Hodně cestuji a část svého studia jsem strávila v zahraničí. K 1st International School...
Jsem z České republiky, ale žila jsem i určitou dobu v zahraničí a procestovala jsem celý svět. Studovala jsem ve Finsku a pracovala jako překladatelka v L...